Zlepšovák

     Tuhle fázi příprav měl Martin rád. Ještě jednou zkontroloval všech 20 složek, jestli obsahují jeho kompletní, pečlivě připravený business plán. Nejvíc si vyhrál samozřejmě s finanční částí, čarování s excelovskými tabulkami bylo víc než jeho koníček. Skoro litoval, že už měl vytvořené šablony, které mu práci usnadňovaly. Dost času strávil i s marketingovým plánem, tady se zase vyřádila jeho kreativní duše. Vymýšlel loga, propagační materiály, vybíral nejvhodnější komunikační kanály, až se dostal i k jeho oblíbeným číslům. Za ta léta už se vyznal, už to nebylo tak zoufalé jako jeho první pokusy, kdy po schůzce s klientem musel půlku materiálů předělávat. Nezapomněl ani na důkladné technické výkresy a poslední stránku s právními informacemi. Už jen v rychlosti prolétl připravenou prezentaci v PowerPointu a pohledem zkontroloval, jak v jeho 3D tiskárně vzniká prototyp, nebo spíš maketa, jeho nejnovějšího nápadu. Pak se opřel o záda ve své kožené židli, dal si ruce za hlavu a šibalsky se usmál. Se svým dílem byl spokojený.

     Teď už jen zbývalo sehnat ty správné klienty. Tohle byla část, kterou rád neměl. Nedělalo mu problém svůj produkt prezentovat, vadilo mu přemlouvat lidi ke schůzce. Jakmile už ale někoho přesvědčoval k osobnímu setkání, málokdy byl odmítnut. Na dnešek měl připravené tři kontakty. Vytipoval si menší české firmy, jejichž činnost vzdáleně souvisí s jeho výrobkem a sehnal si číslo přímo na generálního ředitele nebo někoho z vedoucích pozic. Vyhýbal se finančním a marketingovým ředitelům. Vytáhnul telefon a s napětím vyťukal první telefonní číslo. Ani to nečekal, ale hned první telefonát byl úspěšný. Schůzku si zapsal do diáře na druhý den v 10 hodin dopoledne. I z druhého pokusu vzešlo setkání, tentokrát ale až za dva týdny. Do třetice už tolik štěstí neměl, i tak to ale považoval za úspěch a dobrý základ.

     Druhý den si oblékl oblíbenou tmavě modrou košili s červenými knoflíčky a přes ní si vzal svetr s výstřihem do V. Sbalil si svůj notebook, složku svých svědomitě připravených materiálů a po kontrole v zrcadle směle vyrazil na první pokus. ''Hned na začátku bych vás rád upozornil, že nemám zájem navázat spolupráci s vaší společností, ale přímo s vámi, proto vám nabízím náš produkt ne online, ale zde osobně. Myslím, že díky svým profesním zkušenostem dokážete odhalit jeho potenciál, a tím pádem ocenit i tuto investiční příležitost," perfektně natrénovaná úvodní věta, kterou si vždycky získal pozornost. Dával svému protějšku pocit výjimečnosti. Pak už najel na klasickou businessovou prezentaci. V tomto případě zvolil raději papírovou podobu, protože i jeden z jeho protějšků si hned na začátku vytáhl poznámkový blok a propisku. Tento typ označoval jako ''posluchače". Jakmile se na schůzce objeví posluchač, Martin ví, že dnes nebude rozhodnuto. Posluchači se během prezentace totiž na nic neptají, vše si v klidu prostudují až později v soukromí a teprve pak vás zavalí hromadou otázek po telefonu nebo v e-mailu. I přesto se nakonec ale nerozmýšlejí tak dlouho, většinou druhý až třetí den je jasno.

     Nicméně na schůzce nebyli jen posluchači, ale i tací, kteří se nebojí zeptat hned, a tak na konci setkání přišla obvyklá otázka: ''Mám vám dát svoje peníze, aniž bych věděl, jak přesně váš výrobek funguje?" Lichocení, tím se nesmí šetřit, pomyslel si Martin. ''Jste velmi pozorný. Očividně vám neuniklo, že v technických výkresech některé části chybí." ''Některé podstatné části," doplnil ho klient a zdůraznil slovo podstatné. Martin se jen pousmál a spustil svoji připravenou odpověď: ''Víte, náš výrobek je vlastně geniálně jednoduchý. Kdybychom každému potenciálnímu investorovi ukázali kompletní výkresy, byla by jen otázka času, kdy by ho někdo okopíroval." ''Nemáte snad patent?" Bylo až úsměvné, jak rozhovory probíhaly stále stejně. Teď však musel být maximálně přesvědčivý. ''Ještě nemáme. Čekáme na udělení, a proto nemůžeme celý výkres zveřejnit. Já od vás ale také nechci celou částku vaší investice. Chci jen tolik, nakolik mi důvěřujete. Rozhodnutí je jen na vás. Tato částka je vstupenka na prezentaci, která se uskuteční za měsíc, kde uvidíte kompletní výrobek. V tu dobu už budeme mít i patent. Výše vaší důvěry vyjádřená v částce, kterou do prezentace složíte, se pak odrazí na výši vašeho podílu na výnosech. Přehlednou tabulku najdete v prvním dodatku business plánu. Nečekám vaši odpověď hned. V klidu si vše projděte, rozmyslete a dejte mi vědět nejpozději do tří týdnů. V případě, že byste se rozhodli s námi spolupracovat, budete mít ještě týden na to převést částku – říkejme tomu vstupní poplatek – na náš účet. Zbytek vaší investice nám pošlete až po finální prezentaci, kdy se dozvíte veškeré technické detaily. Teď se vás ale zeptám, jak se vám líbí náš výrobek?" řekl tou správnou intonací hlasu, nezapomněl na řádný důraz na důležitá slova, pomlky tam, kde mají být. Měl pocit, že se mu závěrečná řeč povedla. ''Musím uznat, že je to skvělý nápad. Přiznám se, že takový zlepšovák bych si domů také hned pořídil," řekl jeden z manažerů firmy zamyšleně. ''A to ještě nevíte, jak jednoduchá je konstrukce a výroba. Teď už vás ale nechám, abyste mohl o všem popřemýšlet a budu se těšit na vaše zavolání." ukončil schůzku a spokojeně odcházel. 

     Jeho intuice opět neselhala. Za dva dny volali, že by se chtěli stát investorem. Nabídli mu částku dva miliony s tím, že pět set tisíc složí předem! A ještě mu dohodili i další kontakt! Lépe už to vyjít nemohlo.

     Za další tři týdny se mu podařilo sehnat celkem 15 investorů – paráda! Celkový objem investice – 20 milionů a do velké prezentace bude mít na účtu něco okolo 4,5 milionu. Částka, kterou pro rozjezd stanovil v business plánu, byla 18 milionů a představoval si, že předem vybere 3-3,5 milionu. Takže co dodat? Tentokrát mu to opravdu vyšlo!

     Jednoho rána zjistil, že má na účtu všechny slíbené peníze, uklidnil se a začal balit. Odpoledne totiž odlétá. Velká prezentace se koná za tři dny. Všechno má už připravené. Konferenční místnost, stoly, židle, projektor, plátno, dokonce i drobné občerstvení. Uprostřed pódia stojí stůl, na kterém je položena maketa výrobku.

     Někdy by rád viděl, jak se tam všichni ti potenciální investoři scházejí, jak si povídají, jak si pochlebují nebo jak dokonce ochutnávají občerstvení, které je na stole už čtvrtý den. Někdy trvalo třeba i týden, než se rozhodli na něj podat trestní oznámení, někdy ho ani nepodali, protože se styděli, že naletěli. Někdy si o sobě přečetli krátký článek v nějakém místním plátku, někdy se ani Martin nedozvěděl, co se vlastně dělo dál.

     Díky výborné znalosti cizích jazyků střídal různé oblasti ve světě. Martin byl celkem skromný člověk, a tak s pár miliony dokázal vyžít i několik let v zemích jako Panama, Kostarika nebo Mexiko. Neměl ani pocit, že by byl stíhaný, nikdy se k němu podobná informace nedostala a policie ho nikdy nehonila. Každopádně do své rodné České republiky se vracel rád, tentokrát byl opět úspěšný a už se těší, až se tam za pár let zase vrátí s novým Zlepšovákem.