Tajemství

     ''Doprdele, to ani při snídani nemůže být klid?" zařval Viktor a bouchnul pěstmi do stolu. Ticho, které nastalo, trvalo asi 15 vteřin. Pak se čtyřletá Viktorka dál věnovala mlácení panenkou o kovový stolek a dvouletá Julie se rozplakala. Jediný, kdo zůstal zaražený, byla jeho žena Alice.

     Viktor se zvedl od stolu a odešel do ložnice. Alice ho následovala. Nechtěla se hádat před dětmi, ale tyhle jeho výbuchy už ji nebavily. ''Co ti zase přelítlo přes nos?" vyhrkla na něj, sotva za sebou zavřela dveře. ''Co by? Prostě jsem se chtěl jen v klidu nasnídat" zabručel si spíš sám pro sebe. ''A všiml sis vůbec, že máme dvě děti?" dorážela na něj naštvaně Alice. ''Hlavně jsem si všiml, že je vůbec nezvládáš," zaútočil na ni Viktor a zdaleka touhle větou nekončil. ''Věčně je tady strašnej bordel, holky řvou na celej barák a ty se nalejváš vínem!"

     Tak tohle opravdu nečekala. Dělala, co mohla, aby ty dvě dračice ukočírovala a myslela si, že to celkem zvládá. A se skleničkou ji Viktor přistihl jenom dvakrát! ''Tak si to zkus sám! Zkus si se o ně postarat jen jeden debilní den!" ''A ty zatím budeš dělat co? Válet se na gauči a nasávat?" Alice byla maximálně vytočená. Nedařilo se jí jasně přemýšlet a vlastně se jí ani už nechtělo v hádce pokračovat.

     Naštvaně odešla z ložnice a práskla za sebou dveřmi. Slzy se jí hrnuly do očí, ale před holkami brečet nechtěla. Podařilo se jí nasadit zpátky úsměv, než došla do kuchyně. Viktor za chvíli jen proběhl kolem nich a zmizel. Alice hned zvedla telefon a zavolala své nejlepší kamarádce Radce, aby přijela. V hlavě si znovu přehrávala celou situaci… tohle bude potřebovat víc než jednu skleničku.

     Viktor se trochu uklidnil cestou do práce. Těšil se na kafe a muffina z jejich kantýny. Jenže jen co vešel do kanceláře, vrhl se na něj kolega Ivan: ''Jsem rád, že už jsi tady, Viktore. Prosím tě, mohl bys se podívat ještě na tu prezku? Rád bych tam přidal grafík s vývojem marže jednotlivých produktů za poslední tři roky, ale nevím, kde vzít data," vychrlil svůj požadavek. Jasně že nevíš, kde vzít data, protože jsi nikdy žádný graf nedělal. Všechnu práci házíš na mě a pak slízneš smetanu, běželo Viktorovi v hlavě, zatímco otevíral potřebné soubory. Ivan si ještě 5 minut před schůzkou s jejich šéfem přišel zkontrolovat, jestli to stihnul. ''S tebou je radost spolupracovat, fakt. Kdyby tady bylo víc takových lidí jako ty. Schopný a vždycky s dobrou náladou. To by byla paráda," snažil se mu pochlebovat. Viktor se opravdu velmi často usmíval, ale uvnitř to v něm vřelo a většinu času byl vlastně naštvaný. Naštěstí měl něco, co ho dokázalo uklidnit, co mu pomohlo se uvolnit a na chvíli na všechno zapomenout.

     Radka dorazila během půl hodinky a Alice jí vítala s otevřenou lahví. ''To bylo tak špatný?" podivovala se Radka. Alice jen přikývla, protože kdyby promluvila, rozbrečela by se. Seděly spolu v obýváku, holky lítaly kolem nich a Alice se jí svěřila se svojí obavou: ''Viktor asi někoho má." Radka byla zaskočená. ''To si nemyslím, máte teď prostě špatný období, ale že by tě byl schopnej podvést? To mi k němu nějak nejde." Alici ale tahle myšlenka nešla z hlavy. ''Vidí na mně jen samý chyby. Cokoliv udělám, je špatně. Dokonce si myslí, že jsem začala pít." Radka se zasmála. ''Ty a pít? Dneska tě vidím s vínem potřetí za posledního půl roku. A minule jsem ti musela skleničku doslova strčit do ruky." Alici se na tváři objevil jemný úsměv, když si tu situaci vybavila. Tížilo ji ale ještě něco: ''Už jsme spolu skoro půl roku nespali," vrátil se jí nešťastný výraz. ''A nejen to. On už se přede mnou ani nepřevlíkne do pyžama. V koupelně se zamyká, abych ho náhodou neviděla nahýho." V očích se jí opět objevily slzy. I Radka zvážněla. ''Tak se ho na to zeptej. Přeci se nebudeš takhle užírat a žít v nejistotě. Jestli někoho má, tak ať táhne," řekla rozhodně.

     Pro Alici to ale tak jednoduché nebylo. Pořád ho měla ráda a nedokázala si představit, že by měli jít od sebe. A co by na to řekly holky? Tohle pro ni nebylo řešení. Chtěla jejich vztah zachránit, ale nevěděla jak.

     Schůzka se šéfem probíhala dobře. ''Skvělá práce pánové," ukončoval meeting jejich nadřízený, který byl o dva roky mladší než Viktor. ''Příští týden pojedu náš plán osobně představit do Anglie na centrálu. Potřeboval bych jednoho z vás s sebou. Kdo se toho ujme?" Viktor tam ještě nikdy nebyl a rád by se tam podíval. Jenže než stačil něco říct, Ivan ho jako vždycky předběhl. ''Já bych se přidal. Vím, že Viktor má doma dvě malý děti, takže odjet na pár dní je pro něj určitě komplikace. Zvlášť teď, když všude řádí chřipky. Navíc jsem dával dohromady strukturu té prezentace, takže mám přehled." Viktor jenom sklopil hlavu. Šéf se toho hned chytil, byl rád, že to nemusí rozhodnout on. ''Tomu rozumím, Viktore. Mám doma jenom jedno dítě a bez chůvy bychom to nedali." A bylo to. Zase bude sedět doma jenom proto, že není dostatečně pohotový a nedokáže za sebe bojovat. Místo toho se jen široce usmál a ještě poděkoval za pochopení. Já jsem takový kus debila, pomyslel si.

     Byl z toho naštvaně mrzutý a už se nemohl dočkat, až bude pauza na oběd. Konečně si od všeho odpočine a přijde na jiné myšlenky. Doufal, že bude zase volná ta malá zasedačka úplně vzadu. Jednou to zkoušel na záchodě, ale tam nebyl klid.

     Alice se chvěla na předním sedadle Radčina auta. Po tom, co s ní ještě hodinu probírala svoji životní situaci, se sbalila a nechala se i s holkami odvážet pryč z jejich domova. Dospěla k závěru, že bude nejlepší, když si dají s Viktorem na chvíli pauzu. Pročistí si hlavu a pak se můžou rozhodnout, co bude dál. Doma mu nechala lísteček, že si s ním o všem ráda promluví přesně za týden u nich doma. Do té doby, ať ji raději nekontaktuje. Doufala, že se mu všechno rozleží v hlavě a dostane chuť o ní bojovat. Sama by asi byla nejraději, kdyby si našli manželskou poradnu. Měla pocit, že sami to zvládnout prostě nemůžou.

     Viktor za sebou zamknul dveře zasedačky. Byl tak rád, už se nemohl dočkat té úlevy. Stáhnul si kalhoty a sednul si na židli zády ke dveřím. Z kapsy si vyndal nožík. Pořídil si ho speciálně pro tyhle účely. Byl sice malý, ale velmi ostrý a vzhledem připomínal krabičku od sirek. Našel ho v jednom obchodě s vtipnými dárky. Pevně si chytnul levé stehno a zajel do něj. Řez vedl asi 10 cm. Konečně cítil tu osvobozující bolest. Z hlavy se mu vypařily všechny myšlenky na to, jak selhal jako otec i manžel. Alici tolik miloval a tolik jí ubližoval. Na svoje dcery byl tak hrdý a neuměl jim to dát najevo. Na okamžik zapomněl, jak se nechává využívat ostatními kolegy a ještě se při tom usmívá.

     V mladí by tyhle myšlenky zahnal pervitinem, ale to si teď nemohl dovolit. Nemohl být sjetý v práci ani doma. Tohle mu na chvíli ulevilo. Poprvé to zkusil asi před půl rokem a byl překvapený, že to vůbec dokázal. Ublížit si. Ještě víc byl ale překvapený, jakou úlevu mu to přineslo. Jeho hlava se soustředila pouze na bolest, která se stala jeho novou drogou, která mu možná ubližuje , ale hlavně přináší uspokojení.

     Problém byly jen jizvy. Obě paže jich byly plné a plné začínalo být i levé stehno. Nikdo ho nesměl vidět svlečeného. Po pěti zářezech se oblékl tak, aby se neumazal od krve a vyšel ze zasedačky. Každým krokem cítil strašnou bolest, ale na tváři měl úsměv.