Malý Péťa a červená rybička

     To zase jednou chtěli rodiče malému Péťovi zpříjemnit letní prázdniny, a tak se rozhodli, že vyrazí na výlet do jižních Čech. Jejich první zastávkou bylo malebné rybářské městečko Třeboň. Nejprve si prošli náměstí, posilnili se výbornou zmrzlinkou a pak se vydali prozkoumat místní zámek.

     Malému Péťovi se moc líbil. Hlavně jeho obrovský park a také kašna na nádvoří. Byla plná leknínů a různobarevných rybiček. Vydržel by je pozorovat snad celé odpoledne, ale maminka s tatínkem na něj volali, že musí pokračovat ve svém výletu.

     Vrátili se k autu na nedaleké parkoviště, kde malý Péťa s napětím čekal, až táta z kufru vyndá jeho super červené kolo. Malý Péťa ho zbožňoval. Moc rád na něm jezdil. Zvládnul to pekelnou rychlostí a uměl i bravurně řezat zatáčky.

     Rodiče mu slíbili, že se přesunou k nedalekému rybníku a cestou navštíví i starou hrobku. Malý Peťa moc nevěděl, o co vlastně jde, ale bylo mu to jedno. Těšil se, až se bude moct vykoupat. Šlapal tedy, co to šlo, až ho rodiče, kteří za ním šli po svých, občas museli brzdit.

     Cesta vedla po krásné stezce mezi stromy, později lesem, a nakonec kousíček i po silnici. To malý Péťa neměl moc rád, protože musel dávat velký pozor a jet těsně u kraje. A když kolem něj profrčelo auto, měl co dělat, aby svoje kolo udržel na cestě.

     Konečně dorazili do cíle. Malý Péťa byl během chviličky převlečený v plavkách a nafukovací kruh měl kolem pasu. Rozběhl se do vody. Když mu sahala sotva po kotníky, zastavil se a poslušně čekal na maminku. Kochal se pohledem na obrovský, ale opravdu obrovský rybník. Tatínek říkal, ať si to užije, že před sebou má celý Svět a smál se u toho. Až později se dozvěděl, že to ten rybník se jmenuje Svět.

     Cachtal se ve vodě snad hodinu. Pořádně mu při tom vyhládlo. Snědl proto hned dva celé toustíky, které s sebou maminka připravila, a ještě si k tomu dal půlku okurky. Pak se rozvalil na deku a na chvíli možná i zavřel oči...

     Když je otevřel, rozhodl se, že se půjde znovu vykoupat. Rochnil se ve vodě nedaleko břehu, aby nemusel mít kruh. Pak se kolem něj něco mihlo. Rychle se otočil a uviděl ji. Plula kolem něho krásně červená rybička. Hned po ní skočil, aby ji chytil. Co když je kouzelná? Co kdyby mu mohla splnit tři přání?

     Malému Péťovi trvalo jen chviličku, než se mu podařilo rybku chytit. Zvídavě si jí prohlížel a pak se rovnou zkusil zeptat: "Ahoj, malá rybko. Já jsem Péťa. Jestlipak umíš plnit přání?" Rybka se na něj zadívala a pak tenkým, sotva slyšitelným hláskem odpověděla: "Kdepak, já nejsem kouzelná rybka." V jejích očích byl vidět smutek a kdyby nebyla celá mokrá, byly by vidět i malé slzičky, které jí tekly z očí. Malý Péťa si toho nešťastného výrazu všiml: "Však to nevadí, i tak jsi krásná. Takovou nádherně červenou rybičku jsem v rybníku nikdy neviděl!" Snažil se jí povzbudit malý Péťa. "No právě...," znovu si povzdychla rybka, "kvůli mé barvě se mě ostatní rybky bojí a nechtějí se se mnou kamarádit. Když mě uvidí nějaký člověk, hned se mě snaží chytit, protože si myslí, že jsem kouzelná, stejně jako ty..." vysvětlovala mu svoji špatnou náladu. Malý Péťa se pokoušel vymyslet, jak by ji rozveselil, ale nic ho nenapadalo. "A kde ses tady vůbec vzala? V takovém obyčejném rybníku," zkoušel jí alespoň trochu rozptýlit. "Já jsem byla obyčejná ryba jako všechny ostatní, ale jednou si tady hrály nějaké děti a jedno z nich hodilo do vody červenou pastelku. Já jsem jí ze zvědavosti ochutnala, jenže jsem po ní celá zčervenala a už mi to zůstalo. Od té začalo moje trápení a osamělý život."

     V tom dostal malý Péťa skvělý nápad: "Už vím, jak ti můžu pomoct! Počkej tady!" Položil rybku zpátky do vody a běžel pro něco na břeh. Když se vrátil, měl v ruce igelitový sáček, na sobě kraťasy a nedaleko stálo jeho kolo. Nabral rybku i s vodou do pytlíku a přivázal ho na řídítka: "Vezmu tě někam, kde se ti bude líbit." Víc jí nevysvětlovat a šlápnul do pedálů. Cestu zpátky do Třeboně si moc dobře pamatoval. Nebál se, že by netrefil.

     Na nádvoří zámku byl snad dvakrát rychleji než, když jel opačným směrem s rodiči. Kašnu našel bez problémů. Ještě jednou si prohlédl všechny rybičky, které v ní plavaly a pomyslel si, že je to opravdu dobrý nápad. Tady mezi těmi červenými, oranžovými, zlatými a duhovými rybkami se jeho malá kamarádka v igelitovém sáčku úplně ztratí. Nikdo se jí určitě nebude bát, ani se jí vyhýbat a nějaké lovení tady taky nehrozí. S klidným srdcem jí tedy vypustil ze sáčku.

     Rybka byla nejdřív trochu nervózní, protože nevěděla, co se děje. Nesměle se rozhlížela po okolí. Brzy ji ale oslovily dvě jiné rybky, pak další a ještě jedna, až ji nakonec obklopily všechny rybičky z kašny a začaly si s ní povídat. Červená rybka z rybníku Svět byla nadšená. Konečně měla zase kamarádky a nikdo se jí nebál. Hledala nad hladinou malého Péťu, aby mu poděkovala. Ten už ale byl na cestě zpátky za svými rodiči. Snad si nevšimli, že byl na chvíli pryč.

     Oba leželi na dece a měli zavřené oči. Malý Péťa si tedy opatrně lehl mezi ně a také je zavřel. Za chvíli ho probudila maminka a lákala ho ještě naposledy do vody, než se budou muset sbalit a jít. Malý Péťa šel moc rád. Občas se rozhlédl, jestli někde neuvidí plavat červenou rybku, ale žádnou neviděl, a tak byl moc spokojený. Pomyslel si, že to byl zase jeden krásný den. Začal cákat vodu na maminku a tatínka a jeho smích se rozléhal po celém rybníku Svět!