Lávka

     Tak támhle stál pan Pávek se svým náklaďákem a tady někde poskakoval Otík jak postřelený zajíc. Rozhlížel jsem se kolem a snažil se představit si a nasát atmosféru tehdejšího filmování. No, pěkně se to tady změnilo. Asi bych tohle místo z filmu nepoznal. A právě tohle mám na mém koníčku navštěvování starých filmových míst tak rád. Porovnávat minulé se současným a hledat, které detaily se za ty roky nezměnily a zůstaly.

     ''Do háje!" přerušil výkřik moje zasnění. Autorem byl pán v letech, který zoufale prohledával všechny kapsy své omšelé bundy. ''Někde tady přeci musí být!" rozčiloval se dál. Naproti němu stála žena ve středním věku v moderním kostýmku a v lodičkách. Odhadl bych ji na vysokou bankovní úřednici. Trpělivě se na něj dívala a nic neříkala. ''Přeci jsem neztratil celý svůj důchod!" A už bylo jasné, co stojí za zoufalstvím staršího pána. ''Určitě jsi se podíval všude, tati? A nemáš v kapsách díru?" Na otce a dceru bych to tedy netipnul. Asi je to ten případ, kdy se dceři dobře daří, svoje rodiče navštíví jednou, dvakrát do roka a ještě si od nich vezme peníze, které rodiče tak těžko uspoří. ''A proč vůbec nenosíš tu novou bundu, kterou jsem ti předevčírem přinesla?" řekla klidným hlasem a s otazníkem v obličeji se podívala na svého otce. ''Je moc pěkná, ale když já mám tuhle starou prostě rád. Navíc to byla poslední věc, kterou jsme s tvojí maminkou společně kupovali, než umřela," dodal omluvně stařeček. ''No dobře," pousmála se dcera, ''buďme rádi, že se nestalo nic horšího, nějaké peníze ti ráda dám a už pojďme, mám pro tebe v autě ještě nějaké ovoce a zeleninu. Přijdeš mi nějaký pobledlý, tak aby jsi měl dost vitamínů." Pán vypadal, že se pod přívalem lásky a pochopení rozbrečí. Raději sklonil hlavu a podíval se na svoje třesoucí se ruce z rozčilení. I já jsem sklonil hlavu a zastyděl jsem se, že jsem paní tak špatně odhadl. A jak jsem sjel očima dolů, všiml jsem si, že tomu pánovi trčí peníze ze zadní kapsy u kalhot. Jestli teď odejdou, peníze mu vypadnou a on o ně doopravdy přijde. Neměl bych tedy na nic čekat a pána upozornit, ještě by mu je někdo z té kapsy mohl vytáhnout. Nestihl jsem ani dokončit myšlenku a v tom se rychle přiblížil na skateboardu mladík v roztrhaných kalhotách a ušmudlaném triku. A je to tady, teď ho okrade. U pána prudce zabrzdil a sáhl do pánovy kapsy po penězích. K mému překvapení je ale staříkovi podal se slovy: ''Tohle vám málem vypadlo z kapsy. Měl byste být na peníze víc opatrný." Šibalsky mrkl, naskočil zpátky na skateboard a zmizel. Překvapený stařík se jen podíval na svou dceru a oba se na sebe usmáli. No, odhad na lidi zřejmě vůbec nemám, konstatoval jsem si sám pro sebe a otočil se zpátky.

     ''Do háje!" vyrušil mě tentokrát výbuch smíchu. Zase mi to nedalo a otočil jsem se. Tentokrát to byly dvě "puberťačky", které kráčely v těsné blízkosti. Jedna na sobě měla krátké triko a džíny s vysokým pasem a druhá pro změnu extrémně velkou mikinu a kalhoty nad kotníky. Tu dnešní módu opravdu nechápu. Ta s holým břichem měla v ruce mobil a očividně si v něm něco četla. ''Chápeš to? On mi jako po dnešku napsal, že mě miluje!" hlasitě a se smíchem se rozčilovala, zatímco šly pomalu přes lávku. ''No, to je debil!" konstatovala se smíchem její kamarádka, ''vždyť si ho dneska před všema totálně vodpálkovala! A co mu na to jako napíšeš?" Vyzvídala. ''Asi že ho taky miluju," protáhla obličej první z dívek. Jak je ta láska v tomhle věku jednoduchá. ''Já myslela, že chceš Dejva?" trochu se podivila její kamarádka. ''Ale jo, jenže to je jiná liga, ten ani neví, že existuju," řekla posmutněle. ''Dám si s ním rande u Frňákovníku a uvidím, co z toho bude," dodala už zase s úsměvem na tváři. ''To je fakt, blíží se tvoje narozky, aspoň by z toho mohlo něco kápnout," byla poslední věta, kterou jsem slyšel. Pak už se jen z dálky ozýval jejich smích. Musel jsem se usmát taky.

     ''No do háje," řekl jsem si pološeptem tentokrát já. Když jsem se chtěl vrátit do svojí pozorovací pozice, zahlédl jsem, jak se směrem ke mně blíží kráska v červených upnutých krátkých šatech. Dávala nohu před nohu jako modelky na přehlídkovém mole a rozhlížela se kolem sebe stejně sebevědomým pohledem. Neubránil jsem se a prohlédl jsem si ji od shora až dolů po její červené lodičky na vysokém podpatku, které podtrhovaly její dlouhé štíhlé nohy. Vlasy za ní lehce vlály, přes rameno měla velkou kabelu, která jí z jedné strany zakrývala dokonalé boky. Myslím, že jsem i lehce pootevřel ústa. Z mého transu mě vyrušil křik nějaké ženy: ''Támhle je!" Společně s výkřikem zpoza rohu vyběhli dva policisté a zamířili mým směrem. ''Ta v červeném!" křičela za nimi ještě ta žena. Jak to moje kráska uslyšela a uviděla blížící se strážce zákona, dala se do běhu. Ještě jsem nikdy neviděl nikoho takhle utíkat na tak vysokých podpatcích. Velkou kabelu pevně přitiskla k tělu, takže bylo vidět, jak je až po okraj plná. Vydala se doleva po schodech dolů, kde právě stál autobus hromadné dopravy. Policisté se zastavili na mojí úrovni a dívali se dolů, jak do toho autobusu nastupuje. Jeden z nich zahlásil do vysílačky: ''Jede dvěstěsedmnáctkou, počkejte si na ní na konečný." Nedalo mi to a zeptal jsem se: ''Chcete mi říct, že ta dáma v červeném něco provedla?" Policista se na mě s lehkým úsměvem podíval a řekl: ''Krade jako straka. Je to známá firma z trojky a občas zavítá i k nám na jedenáctku. Má tady kamarádku." Jen jsem němě přikývl.

Můj čas strávený na pražských Hájích se blížil ke konci. Nakonec jsem tady toho viděl a zažil víc, než jsem čekal, a to jsem ušel jen pár kroků od metra.